Boží láska (J 17:20-26)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 22. prosince 2019

 

Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.

1 Petrův 3:18  

 

I. Úvod

Pokoj vám, bratři a sestry, vítejte milí hosté, všechny vás zde vítám přáním Božího pokoje. Kéž se mezi námi rozhojní dnešního rána Boží milost! To byla také součást naší modlitby dnes ráno a dále zůstává, je to prosba, aby nám Bůh Duch svatý zjevoval Pána Ježíše skrze porozumění Božímu slovu. Blíží se dny, které v naší kultuře považujeme za jeden z vrcholů roku v kalendáři - vánoční svátky. Dáváme si dárky - je tu někdo, kdo se těší na dárky?

Čím dál víc do pozadí v povědomí kultury ale ustupuje skutečnost, kvůli které Vánoce slaví - to, že lidé byli sami obdarováni. Bůh Stvořitel daroval lidem velmi vzácný dar: svého jediného Syna. To je pravý důvod Vánoc. Připomínáme si, že se před dvěma tisíci lety v Betlémě na Blízkém východě, narodilo dítě: Ježíš Kristus. Bůh sám se stal tělem. Staré křesťanské vyznání to vyjadřuje takto, když o Ježíši říká:

  • Fp 2:6-7  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.

Věčný Boží Syn Ježíš Kristus se dobrovolně vzdal své slávy, kterou měl od věčnosti a přijal lidské tělo - narodil se jako člověk. Nestal se člověkem jen tak z rozmaru, ale jeho vtělení má hluboký význam a nad jeho důsledky budou lidé žasnout po věčnost. Takto to popisuje Boží slovo:

  • Ř 8:3  Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

Ježíš Kristus se stal člověkem, aby na lidském těle byl potrestán hřích. Jenom Boží Syn však mohl zaplatit dostatečnou cenu a tak porazit smrt. Vzkříšení Ježíše je pak důkaz, že Bůh jeho oběť přijal, že byla dostatečná, že bylo zaplaceno. A proto každý člověk, který se vírou upne na Krista jako svou jedinou naději na spravedlnost před svatým Bohem, bude živ, neboť Bůh mu hříchy odpustil a přijal jej za své dítě.

Můžeš dostat v životě kdy větší dar? Nezapomeňte, že ty dárky, které si dáváme v těchto dnech, nám mají připomenout ten největší dar, který máme v narozeném Ježíši Kristu. Nechci však dnes mluvit o narození Ježíše Krista v Betlémě, ale spíše o důvodu, proč se to vše stalo. Právě 17. kapitola Janova evangelia je klíčovým místem k porozumění, proč se Ježíš narodil a co to pro nás dnes, po 2 000 letech znamená. Nejprve bych nám chtěl připomenout kontext této kapitoly: Pán Ježíš se svými 12 učedníky slavil židovský svátek hod beránka. Sloužil svým učedníkům v horní místnosti v Jeruzalémě umýváním nohou jakou ten nejposlednější z nejposlednějších služebníků. Blíží se chvíle, kdy bude zatčen, odsouzen a ukřižován. Jen necelých 24 hodin zbývá, aby dokončil své dílo a prokázal svou lásku k učedníkům až do konce, až do krajnosti, až do ukřižování. Z těchto 24 hodin Duch svatý dává v Písmu významný prostor, aby nám ukázal obsah Ježíšovy modlitby k Otci, kterou zde máme zaznamenanou.  Za co se Ježíš modlí?

Pán Ježíš tu prosí svého Otce, aby se zjevila jeho sláva: v díle Ježíše a v životě Kristových učedníků - církve. Obsahem jeho modlitby jsou témata: Boží slovo, radost, pravda a sláva. Ale závěr této modlitby Páně se soustředí na jedno téma, které až do verše 23 není zmíněno. Zůstává tajemstvím, aby v něm nakonec vše vyvrcholilo! Je to Boží láska! Pán Ježíš tu říká, že:

 

II. Bůh si zamiloval učedníky Pána Ježíše (22-23a)

O těchto učednících Pán Ježíš ve své modlitbě k Otci říká:

  • J 17:22  Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - 23  já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Co to tu Pán Ježíš říká? A nechci se soustředit ani na slávu, ani na jednotu, ale na odkrytí pravdy až úplně na konci 23. verše! Tady, skoro ve skrytu, najdeme jedno z největších prohlášení, které kdy tento svět slyšel! Bůh sám si zamiloval Ježíšovy učedníky! „Zamiloval sis je! Zamiloval sis je!“, říká Pán! Jakou výsadou jsou učedníci zahrnuti! Pán pánů a Král králů, Bůh sám, Stvořitel, Dárce života, Zákonodárce a Soudce všech, sedící na trůnu moci a majestátu miluje Ježíšovy učedníky! Proč si je Pán Bůh zamiloval? Co na nich nalezl tak dobrého, obdivuhodného a láskyplného, že je zahrnul svou láskou?

 

A. Boží láska je bezpodmínečná

Něco z Písma víme o charakteru těchto dvanácti učedníků. Ve vypjatých okamžicích projevili náklonnost k Ježíši: když Pán Ježíš vyučoval v synagoze v Kafarnaum (J 6) o svém těle a krvi jako pravém pokrmu a nápoji, zdroji věčného života, mnozí učedníci, kteří ho do té doby následovali, to už dál nechtěli poslouchat a odešli. Ale těch Dvanáct s ním zůstalo. Ústy Petra vyznali:

  • J 6:68-69  Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. 69  A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."

Zůstali mu věrní. Na  každém z nich bychom jistě našli něco pěkného. Ale také to jsou učedníci, kteří se později ze strachu před židy a Římany rozutečou, když Krista zatýkají, Petr zapře. Písmo shrnuje klady i zápory těchto učedníků, když ústy apoštola Pavla jednoznačně prohlašuje:

  • Ř 5:8  Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Před tím, kdo soudí spravedlivě, protože zná každého člověka až do morku kostí, tam, kam jiní nevidí, před ním, svatým Bohem to nebyli docela dobří hoši, s malými morálními nedostatky až kazy. Ne, byli to hříšníci! Bůh neshledal, že by to byli lidé, které by měl zahrnout svou láskou, protože jsou svatí, jako On je svatý. Ne! Shledal, že jsou to lidé ve vzpouře proti Němu, nejsou mu věrní, nemilují ho a neposlouchají ho. Jsou to hříšníci, kteří musí očekávat odměnu za svou vzpouru proti Bohu:

  • Ř 6:23  Mzdou hříchu je smrt

A přece je Bůh zahrnul svou láskou! Zamiloval sis je, prohlašuje ve své modlitbě Pán Ježíš! (23). Boží láska není podmíněná naší dobrotou. Na to nikdy nesmíme zapomenout. Ve chvíli, kdy si začneme myslet, že nás Bůh má rád pro to, jací jsme, hodní, dobří k druhým lidem, zbožní, věrní a vytrvalí ve víře, v tu chvíli jsme na nejlepší cestě pryč od Boží milosti směrem k samospravedlnosti, která nakonec skončí bez důvěry Bohu, zato s vírou v sama sebe. A to je cesta do pekel. Protože jestliže si někdo myslí, že Boha nepotřebuje dnes, pak takový člověk říká, že Boha nebude potřebovat ani zítra. A život bez Boha není na věčnosti život, ale věčná smrt. Tam zbyde jen utrpení, protože Boží láska není v pekle přítomná.

Na druhou stranu, toto zjištění, že Bůh miluje, aniž by k tomu byl přinucen čímkoli ze strany milovaného, je velmi osvobozující. Moje nedostatečnost zalíbit se svým životem, svým smýšlením i jednáním svatému Bohu není důvod, abych nemohl znát Boží lásku! Jestliže je to Bůh, kdo zahrnuje člověka svou láskou bez předem splněných podmínek, pak je to to největší osvobození pro duši, která o své neschopnosti těšit Boha, o své nesvatosti, o svém hříchu, ví.

Chval duše má svého Pána! I jeho přesvaté jméno, za to, co učinil dobrého, na to pamatuj, amen!

To je důvod, proč Otec poslal svého Syna, aby se narodil v lidském těle - jako děťátko narozené Marii v judském Betlémě. Bůh je láska a miluje Ježíšovy učedníky, protože se On rozhodl, že je svou láskou zahrne, bez ohledu na jejich kvality.

 

B. Boží láska je také exkluzivní

Musíme si také všimnout, koho si to Bůh, podle slov Pána Ježíše, zamiloval. Ano, jsou to učedníci Ježíše. Jednak je to oněch Jedenáct apoštolů, za které se zde v J 17. kap. Pán Ježíš k Otci modlí (Jidáš tou dobou už s nimi není, protože se vydal zradit Ježíše velekněžím a starším za třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele. (Mt 27:9) A Boží láska pokračuje ve svém díle a jde ještě dál: Pán Ježíš se tu modlí za další generace lidí, kteří uvěří skrze svědectví generací předchozích. Modlí se za nás, milí přátelé, kdo tu dnes sedíte!

  • J 17:20  Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří;

I tyto lidi Bůh zahrnuje svou láskou, i ty si Bůh zamiloval. Jsou to zástupy dalších a dalších lidí, kteří důvěřují Ježíši Kristu ve věci svého postavení před Bohem. Na Boží výzvu: přiznej své hříchy přede mnou, činili pokání a uvěřili Ježíši, že platil svou smrtí i za ně. Jak odlišné sdělení nám tu Boží slovo dává od našich kulturně podmíněných představ. Že by Bůh miloval někoho a někoho ne? To je podle myšlení západního světa nemožné. To by byla diskriminace nejtěžšího kalibru! Protože Bůh je láska, musí přeci milovat všechny! Ale všimněte si, že v Písmu v modlitbě Pána Ježíše jde celou dobu o exkluzivní skupinu lidí, za kterou se modlí. Jinými slovy o vymezenou, určitou skupinu lidí, kteří jsou odlišeni poznávacím znamením víry od druhých lidí. Za ty se zde Ježíš modlí! O nich s jistotou Bohu prohlašuje: zamiloval si je tak jako mne! (v. 23) To je těžké učení o Boží lásce!

Někdo namítne: ano, ale nemiluje snad Bůh celý svět? Vždyť Ježíš říká Nikodémovi v J 3:16:

  • J 3:16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, (a)

ano z lásky dal Bůh svého jediného Syna tomuto světu. Verš však pokračuje:

  • aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (b)

Ježíš ujišťuje Nikodéma, že Boží láska dozajista nenechá příjemce této lásky zahynout na věky, ale daruje mu věčný život. Kdo však neuvěří, ten zahyne. Neobdrží věčný život, nebude zakoušet Boží lásku nyní ani na věčnosti. Boží láska je a vždy byla exkluzivní. Nikdy automaticky nezahrnuje každého člověka, nikdy v ní nestojí všichni lidé. Proto je zde pro nás ta veledůležitá otázka: Není to výzva, abys zkoumal a přemýšlel, zda tě Bůh vyvolil ke spáse nebo ne. Ta otázka stojí jinak: Kde dnes stojíš ty? Platí i pro tebe, že si tě Bůh zamiloval? Jak to můžeš vědět? Odpověď není složitá: věříš-li, že Ježíš dal svůj život za tvůj, že On musel dát svůj svatý, bezhříšný život na kříži Golgoty, abys ty mohl žít, pak to vyznej svými ústy: Věřím! Tak poznáš, že jsi v Boží lásce zahrnut! To je to nejjistější a také jediné poznávací znamení, že tě Bůh zahrnuje svou láskou. Ale běda! Jestli setrváváš ve své nedůvěře Kristu, ve své nevěře Bohu, pak pro tebe Boží slovo nemá ujištění o odpuštění hříchů a věčném životě, ale jen hluboké varování, že si střádáš Boží hněv pro den soudu! Pro ten den, kdy už není úniku od důsledků nevěry Bohu, od věčného zatracení, od smrti ve smrti. Proto tě tu dnes prosím na místě Kristově: vyznej Bohu, co tě před Ním tíží, svou nespravedlnost, svou bídu. Slož svoji naději na vykoupení k nohám Ježíšovým v tiché modlitbě! Věř a budeš žít! Vždyť proto se Ježíš narodil v judském Betlémě jako bezbranné dítě.  Aby ti, kteří ho svým hříchem odsoudili k smrti, nalezli v něm, Ježíši Kristu, svůj život!

Přemýšlejme ještě nad druhým místem, kde Pán Ježíš ve své modlitbě k Otci mluví o Boží lásce. Odpovídá totiž na naši otázku:

 

II. Jakou láskou si je Bůh zamiloval? (23b-24)

Jaká je to láska? Co o ní můžeme vědět? Jak nás může tato pravda proměnit do podoby charakteru Pána Ježíše?

 

A. Zamiloval sis je tak jako mne

Slyšeli jste někdy významnější prohlášení? Kdyby to říkal sám od sebe nějaký člověk, že Bůh jej miluje jako svého jediného Syna, znělo by to jako pyšné vychloubání. Ale zde to říká Ježíš! Sám Boží Syn!

  • Zamiloval sis je tak jako mne. (v.23)

To je těžké učení o Boží lásce! Jak nás může milovat stejně jako Krista? Kristus přeci nepotřeboval vykoupit ze svých vin, protože on hříchu neučinil. Ježíš byl vždy svatý, my ne!

  • 1Pt 2:22  On `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´.

Boží Syn Ježíš Kristus byl vždy poslušný Bohu, ale my ne. On byl poslušný až na smrt:

  • Fp 2:8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Kdo z nás byl poslušný Bohu až do takové krajnosti? Nikdo, milí přátelé. Nikdo z nás. Bůh nás může milovat jako svého jediného Syna jen z jednoho jediného důvodu.

Jestliže:

  • Kol 3:3  Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.

Jsi skryt v Kristu? Představ si velikou Boží ruku, která tě skryje ve své dlani. Takto být skryt v Kristu znamená, být oblečen v jeho čisté bílé roucho, v bílý šat, být bez poskvrny. Naše holky chodily letos do tanečních. Na závěr chtěly při věnečku vypadat obzvláště hezky. Sestra Olinka byla tak hodná, že jim půjčila své nádherné šaty. Obrazně, byly skryty v nádheře, která nebyla jejich, a přece to byly ony, kdo byly krásné. Hledí na tebe Bůh skrze Krista? Jsi v něm skryt? Jak se to může stát?

  • Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem... (Kol 3:3)

Zemřel jsi životu, ve kterém jsi byl nejdůležitější ty sám? Zemřel jsi životu, ve kterém nebylo místo pro Boha? Zemřel jsi životu, kdy šlo na prvním místě a nakonec jen o tebe? Zemřel jsi svým vlastním pokusům líbit se Bohu? Takové umírání se děje v pokání. Vedek souhlasu s Bohem: ano, Pane, jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím (Iz 6:5). Moje hříchy jsou jako šarlat, rudé jak purpur (Iz 1:18). Vím, že když soudím druhé, že takto jednají a sám činím totéž, neujdu soudu.

  • Ř 2:3  Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?

Přiznání následuje prosba: Odpusť mi mé hříchy! Tvůj Syn Ježíš za ně umíral! Očisti mne, prosím! Pak budeš skryt v Kristu. Protože

  • 1J 1:9  Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Pak

  • Iz 1:18  I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.

Pak o tobě bude platit: zamiloval sis je tak jako mě! (J 17:23) Proto se Ježíš narodil v judském Betlémě: jsi-li skryt vírou v Kristu, buď si jist, že si tě Bůh zamiloval stejnou láskou jako svého Syna.

A tohoto:

 

B. Ježíše miluje od věčnosti

Milovaní, považte, jakou láskou nás Bůh zahrnuje! Svého Syna miloval vždy - na věčnosti, už před tím, než Bůh založil celý svět (Gn 1:1). Pro koho tento svět stvořil? Písmo dává odpověď:

  • Kol 1:15-16  (Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, 16  neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

Pro Krista! I tebe stvořil pro Krista a proto tě Bůh zahrnuje svou láskou! Ve stejné věčnosti, před stvořením světa, Bůh v Kristu vyvolil nespočetný zástup lidí ke spáse. Věčná láska Otce, kterou miluje svého Syna Ježíše, vyvoluje k lásce ty, z nichž nyní činí Boží děti. Proto se Ježíš narodil v judském Betlémě, protože už před stvořením světa určil Bůh ke spáse ty, které miluje, které předem vyhlédl, aby měli podíl na jeho svatosti! Takovou láskou tě Bůh miluje.

Třetí, a poslední místo, kde Pán Ježíš mluví ve své modlitbě k Otci o Boží lásce k učedníkům, najdeme ve verši 26 sedmnácté kapitoly Janova evangelia.

  • J 17:26  Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."

 

III. K čemu vede učedníky Boží láska v nich přítomná? (26)

A. K poznávání Boha ve společenství s Kristem

Boží láska je pracovitá. Kde ji nalézáme, tam proměňuje, koná, pracuje. Podívejte se - zde je dílo Boží lásky v učednících spojeno s pokračujícím poznáváním Boha!

  • 1Te 1:1-10  Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj. 2  Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; 3  před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista. 4  Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, 5  neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. 6  A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého. 7  Tak jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Acháji. 8  Od vás pak se slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a Acháji, ale o vaší víře v Boha se ví všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. 9  Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému 10  a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Boží láska měla ohromující dopad na život tesalonické církve. Navzdory tvrdosti židů a jejich pronásledování zde i v Beroji, radovali se místní křesťané, že poznali Ježíše. Každý v jejich okolí si všiml: ten člověk je jiný než dřív! On věří v Boha, už to není bezbožník, modlář, jako my! Lidé okolo tesalonické církve věděli co je evangelium: Boží Syn Ježíš Kristus byl vzkříšen a víra v něho osvobozuje od soudu, který příjde! Tesalonická církev je najednou známá svou vírou, úsilím lásky a vytrvalou nadějí v těžkostech!

Milý křesťane! Protože tě Bůh zahrnuje svou láskou, povede tě ke stále hlubšímu poznání, kdo je. Jeho láska tě nenechá bez odezvy. Je tu proto, abys rostl jako Kristův učedník: abys poznával, kdo je tvůj Otec v nebi a radoval se z něj, rostl v poslušnosti.   Boží láska v každém učedníkovi vede také:

 

B. Ke službě celým životem

Proto se Ježíš Kristus narodil v judském Betlémě, aby tě skrze svou lásku proměnil, posvětil, abys dorostl zralého lidství, měřeno samotným Kristem! Duch Kristův, Duch svatý, který v tobě přebývá na důkaz Boží lásky, je zárukou a ujištěním o tvém věčném životě. Znovu a znovu nás Písmo volá: choďte Duchem a ponesete ovoce Ducha. Patříš Bohu! A jsi tu k jeho službám! Ve 2. listě do Korintu nás Bůh vyzývá, abychom Boží lásku, jeho milost, nepřijímali naprázdno.

  • 2K 6:1-10  Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, 2  vždyť je psáno: `V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.´ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy! 3  Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, 4  ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, 5  pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; 6  prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, 7  slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně, 8  procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; 9  jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme - a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti; 10  máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.

To vše působí Boží láska v učedníku Ježíše Krista! Bratři a sestry, máme tolik důvodů ke chvále našeho Pána a Spasitele! Nepřijímejme Boží milost naprázdno, ale následujme Pána, služme Pánu celým srdcem! Tím víc budeme znát jeho lásku.

Osnova kázání