Vzdorovitá a neposlušná přirozenost padlého člověka se probouzí ve chvíli, kdy narazí na omezení a hranice zákona. Hříšný člověk a jeho neproměněné srdce tíhne, touží nejsilněji právě k věcem, které zákon zakazuje. To je to ovoce, které nám nejvíce chutná. A dnes o tom budeme ještě hovořit.

To je pravá bohoslužba křesťana. Jestli patříš Kristu, pak každá chvíle tvého života musí být bohoslužbou. Ať doma vyučuješ své děti, protože nemohou chodit do školy, děláš to k Boží slávě, nejen jako lidem, ale jako službu Bohu! Ať sedíš denně u počítače a namáháš svou hlavu nad učením nebo pracuješ rukama v dílně u stroje, to je druh služby Bohu!

V čase pro nás těžkém jako je dnes a možná ještě těžších, stojících před námi. Je Písmo úplně stejně Božím životem, který do nás Bůh vdechl a vdechuje, jako v Gn 2, 7. To Boží Duch vlévá do nás svůj život. Milujete-li Boha, milujte Jeho slovo, chvíle, kdy k vám promlouvá. Dychtěte po nich, děkujte za ně. A bez nich buďte jako bez života!

Chtěl bych, abychom dnes spolu viděli, že pozdrav apoštola Pavla a jeho spolupracovníka na díle evangelia, Timotea, není jen zdvořilostní fráze, kterou prostě jen přijmeme a už se těšíme, co se to v tom dopise vlastně dál píše a jak to může pomoci našemu křesťanskému životu, dnes, uprostřed bouřlivého světa, kdy, jak se zdá, není nic pevného.